STŘELCI SV. GOTHARDA

Dolní Kounice

Městečko Dolní Kounice leží v úrodném vinařském kraji asi 20 km jižně od Brna. Na mnohé zajímavosti narazíme v samotném městě i v jeho okolí.

Za východiště můžeme zvolit maličkou obec Moravské Bránice, kam lze dojet z Brna vlakem. Vydáme-li se po proudu Jihlavy buď po silnici nebo po druhém břehu po červené značce (přes Nové Bránice), po zhruba 5 kilometrech dorazíme do malého městečka Dolní Kounice. Město má velmi malebnou polohu, v nehlubokém údolí lemovaném lesíky a vinicemi. Dojdeme až do centra, na velmi pěkně upravené náměstí; zde je dominantou novorenesanční kostel sv. Petra a Pavla z let 1877 – 79. Byl postaven na místě původního kostela, který byl po povodni roku 1866 stržen. Dále se můžeme vydat ke zřícenině kláštera Rosa coeli (neboli Růže nebeská). Leží kousek od náměstí; ani ne deset minut chůze. Jedná se o poměrně rozlehlý klášter; celý objekt je možno navštívit od dubna do října. Vznik města souvisí se založením kláštera premonstrátek v roce 1181. Je to nejstarší ženský klášter na Moravě, jehož výstavbu prováděla parléřovská huť. Součástí kláštera byl v prvním období i hrad, který byl správním centrem klášterního panství a plnil obranou funkci. Za husických válek před rokem 1423 byl vypálen, na počátku 15 století byl rekonstruován, ale v roce 1526 násilně zanikl. Po třicetileté válce se dostává do majetku strahovského kláštera, avšak v roce 1703 byl znovu vypálen a od té doby byl zříceninou.
   Stavba se sestává z gotického konventního chrámu P. Marie s krátkou lodí podpíranou opěráky, s mohutnou příčnou lodí, hlubokým kněžištěm se sakristií a z patrové křížové chodby s kapitulní síní. Dnešní podoba odpovídá zhruba stavu po vrcholně gotické přestavbě ve 14. a 15. století. Zachovalo se hrubé torzo obvodových zdí bez kleneb, vysoké průčelí kostela, lomený got. portál,  v jehož tympanonu je reliéf Krista a věž se schodištěm. Vzácné jsou dochované figurální detaily kamenických prací např. na bráně klášterního kostela.

 

 

Půjdeme-li po silnici vedoucí po pravém břehu řeky (po stejné silnici jako vede od viaduktu), dojdeme k renesančnímu zámku. Zámek byl původně hrad do současné podoby byl zámek přestavěn v letech 1532 až 1552, to jej měl ve vlastnictví Jiří Žabka z Limberka. Další přestavba proběhla v letech 1588 až 1604, to už zámek vlastnil Bernard Drnovský z Drnovic. Z kopečků okolo města a od zámku se otvírá krásný pohled na okolí i samotné město. Není na ně ani tak náročný výstup; stačí pokračovat po silnici z náměstí (ve stejném směru jako se přijde od viaduktu) a na kraji města se dát vpravo po cestě ke hřbitovu. Zmínku zaslouží ještě kostelík na kopci na levém břehu; je vidět ze širokého okolí. Jde o poutní kapli sv. Antonína, postavenou roku 1757 Františkem Antonínem Grimem. Ke kapli vede z města křížová cesta se čtrnácti zastaveními. V červnu, na svátek sv. Antonína, se konají poutě. Ve městě najdeme ještě jeden kostelík – původní protestantský kostel sv. Fabiána a Šebestiána a sv. Barbory, do dnešní podoby přestavěný v 17. století. V Kounicích najdeme jednu z nejstarších židovských synagog na Moravě, postavena byla roku 1652. Přilehlé uličky tvořily židovské ghetto. Na jižním okraji města leží židovský hřbitov založený roku 1680. Město si do dnešní doby uchovalo starobylý ráz. Silničky z města jsou často lemovány kamennými kříži a božími mukami; prý zde vyúsťovaly chodby z kláštera a zámku.

Město má velice bohatou historii, ovlivněnou hlavně klášterem. První neoficiální zmínka pochází z roku 1046; byla však uvedena ve falzu staroboleslavské kapituly. Ta dle všeho pochází ze století třináctého. Jak již bylo zmíněno výše, roku 1181 byl vybudován klášter. Několik let poté proběhla asi 6 km od městečka (u obce Loděnice) bitva mezi Čechy (Přemysl Otakar I.) a Moravany (Ota Konrád). Na straně Moravanů bojoval i Vilém z Kounic. Kounický klášter měl nemalý význam – v roce 1268 jej vzal pod svůj patronát papež Kliment IV., roku 1284 pak Václav II. Téhož roku udělil Dolním Kounicím právo týdenního trhu, čímž začal hospodářský vzestup města. Začíná stavba klášterního hradu, neboť roku 1278 bylo město vydrancováno vojsky Rudolfa I. Habsburského. A bylo třeba jej nějak ochránit. Po husitských válkách, kdy byl roku 1423 klášter vypálen, získává klášter i celé panství roku 1527 král Ferdinand I. Habsburský. O sedm let později, roku 1532, zastavil Ferdinand celé panství svému místokancléři Jiřímu Žabkovi z Limberka; v roce 1537 pak nechává Ferdinand celé panství zapsat do zemských desek, čímž jej Žabkovi prodal. Ten se pak již jako Jiří Žabka z Limberka a Kounic stává roku 1542 purkrabím na Špilberku. Roku 1561 mění Kounice opět majitele, neboť syn Jiřího Žabky Burian prodává klášter, hrad a velkou část panství Zikmundovi ze Zástřizel. Roku 1571 je městu císařským patentem udělen znak, roku 1578 panství kupuje Zdeněk Lev z Rožmitálu. Panství pak změnilo majitele ještě několikrát. Roku 1604 byla postavena renesanční radnice, ta však ustoupila roku 1870 stavbě kostela sv. Petra a Pavla. Roku 1607 prý město a okolí postihlo silné zemětřesení.

Město bylo často postihováno také povodněmi; roku 1775 strhla asi 50 domů, roku 1862 strženo 180 domů, most, mlýn a další. Ani požáry se městu nevyhýbaly: hořelo v letech 1703, 1770; roku 1799 lehla popelem celá židovská čtvrť čítající 100 domů. Město bylo také sužováno nejen morovou epidemií (více než 220 obětí), ale také nájezdy vojsk – v roce 1741 vpadla do města vojska Sasů a Prusů, roku 1799 táhlo městem na 15 000 ruských kozáků, roku 1805 táhli Francouzi k bitvě u Slavkova, roku 1809 městem prochází francouzská armáda opět. Po třicetileté válce město velmi zpustlo a roku 1678 bylo přes 80 domů pustých. V dalších letech je vybudováno několik škol, ať již českých, německých či židovských. Židovská obec byla poměrně rozsáhlá, neboť v roce 1850 čítala 104 domy a zhruba 650 obyvatel. Ve městě byl i pivovar, ale pivo se zde vařit přestalo již roku 1848. Po zabrání Sudet v roce 1938 byly Dolní Kounice poslední českou obcí, při silnici na kraji města pod zámkem započala stavba celnice. Není bez zajímavosti, že Dolní Kounice byly městem opět jmenovány až v roce 1998. Dolní Kounice jsou též vyhlášenou vinařskou obcí.